|
TEXT JIŘÍ PLOS
Z opakované zkušenosti vím, že nejlepším hlavním architektem je vzdělaný starosta, vzdělaná obecní rada a zastupitelstvo. Vzdělané (neplést s „osvíceností“ a „osvětou“), tedy odpovědně pečující o veřejný prostor, skýtající dostatek příležitostí soukromým iniciativám. Právě starosta a zastupitelé jsou pod přímou kontrolou společenství, nesou konkrétní a obvykle i rychlou odpovědnost za svá rozhodnutí, aniž v sobě nesou pnutí, tu architektovu dvojdomost, kterou ve svých úvahách o smyslu a poslání architekta popisuje Renzo Piano, že se „architekt pohybuje na ostří nože mezi uměním a vědou, mezi původností a pamětí...“, jinak řečeno – na hraně mezi uchováváním starého a aktivním (svým) utvářením nového. S vědomím tohoto vnitřního pnutí a jistého rozporu a střetu je nutno se především ptát, co se od hlavního architekta města především očekává. Odtud pak, jakým nástrojem se jeho rozhodování má stát. Přístupů k řešení existuje celá řada, avšak jako základní lze označit dvě polohy. Hlavní architekt jako tvůrce a nejvyšší „arbiter elegantiarum“, individualita, poskytující poučené, avšak nezávazné konzultace osobám a orgánům odpovědným a konajícím, nebo hlavní architekt jako instituce – jako správní úředník stanovující základní pravidla pro koordinaci a provádění architektonických a urbanistických aktivit, resp. v pozici kdesi vprostřed – odborný oponent, tedy jako osoba reprezentující zájmy města jakožto pověřený zástupce (zmocněnec) účastníka řízení nebo dotčeného správního orgánu. Všechny uvedené pozice mají své klady a zápory. Předností je taková pozice, která spočívá důsledně na osobní odpovědnosti. Nejhorší zkušenosti přináší stav neodpovědnosti, to jest odpovědnosti konkrétně nevymezené, nejasné, která nejčastěji bývá příčinou nezávazných, zato však nejtvrdších reglementací a postupů. Účelné a smysluplné se mi jeví postavení kdesi mezi krajními pozicemi – nikoliv správní úředník, avšak ani nezávazný posuzovatel návrhů. Pověření hlavního architekta zastupováním zájmů města je však nejobtížnější a vyžaduje mimořádně vysokou kulturu rozpravy ve veřejném prostoru. Nebezpečí, že pověřená osoba sklouzne do prosazování subjektivních představ, nebude kvalifi kovaným oponentem, nýbrž jakýmsi „spoluautorem“, je mimořádně vysoké. Postavení hlavního architekta jako koordinátora urbanistických a architektonických aktivit – ba dokonce jako plánujícího a projektujícího v tomtéž území (případ architekta Snozziho) je zřejmě krajnost obhajitelná jen ve vysoce kulturně a politicky vyspělé společnosti, schopné odolat svodu zneužití. V takovém případě se může vtisknout obci jednotný rukopis – charakter. Je to ale dobře? Není na českém městě i venkově příjemná a přitažlivá právě rozmanitost, různorodost a vrstevnatost? Zdá se mi, že českému prostředí nejspíše odpovídá hlavní architekt jako určitý konceptor (ne regulátor), osoba schopná koordinovat různé aktivity – ale především poskytovat vysoce kvalifi kované informace těm subjektům, které jsou oprávněny a povinny rozhodovat. Osobnost schopná moderovat veřejnou rozpravu, nevnucovat osobní estetiku, ale zároveň poukazovat kriticky na chyby – především chyby v urbánním prostředí. Iniciovat spíše než regulovat a přikazovat. Jinak řečeno: kvalifi kovaný konzultant, schopný přesně formulovat požadavky, které hájí zájmy města, aniž brání vzniku kvalitního urbanismu a architektury. Vzhledem k faktickým důsledkům architektovy činnosti nezbývá obvykle než vymezit právní postavení hlavního architekta města. To je a může být rovno postavení města jakožto účastníka řízení, resp. Dotčeného správního orgánu (ve smyslu správního řádu), není-li zařazen do správní struktury města jako správní orgán. V obou případech je právní konstrukce taková, že dotčený správní úřad vydává stanovisko, vyjádření nebo jiné opatření, které musí být respektováno; pokud má k takovému stanovisku výhrady nebo je-li takové stanovisko v rozporu se stanoviskem jiného dotčeného správního úřadu, může stavební úřad požádat o změnu nebo upřesnění. Pro případ, že dotčený správní orgán odmítne stanovisko změnit, stanovuje stavební zákon proceduru, kterou lze dosáhnout nápravy – procedurou řešení rozporů. Právní postavení architekta města lze učinit průhlednějším a právně jistějším tím, že jeho postavení a funkce je výslovně uvedena do struktury města a jeho úřadu vnitřní směrnicí, kterou se upravují vnitřní poměry při výkonu samosprávných činností a výkonu státní správy v přenesené působnosti, pokud takovou činnost úřad obce vykonává. V souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů lze proto pověřit architekta města výkonem jeho funkce v různém rozsahu. Lze si představit, že město pověří architekta města výkonem funkce stavebního úřadu. Nemůže však architekta města pověřit toutéž funkcí, kterou ve městě vykonává jiný subjekt (jiná část úřadu); město například nemůže mít dva obecné stavební úřady. Je-li úmyslem města pojímat funkci architekta města jakožto vysoce kvalifi kovaného poradního orgánu, pak může být městem zmocněn jednat ve správních řízeních jakožto účastník řízení. K podaným návrhům a žádostem se může vyjadřovat jménem města také na základě generální plné moci. Účastník řízení neuděluje v probíhajícím územním nebo stavebním řízení souhlas (s výjimkou „zjednodušených“ procesů); je oprávněn pouze vznášet námitky a připomínky, podávat návrhy na dokazování, předkládat důkazy a podávat případně odvolání do vydaného správního rozhodnutí. V tomto smyslu se musí stavební úřad s námitkami řádně věcně a právně vyrovnat. Postavení hlavního architekta by tedy mělo být vedeno především obecnější úvahou o tom, co od architekta-urbanisty v této pozici město očekává. Podle toho by následně mělo volit pro tuto osobu přiměřené právní postavení. Podstatná je ovšem volba takových osobností, které jsou připraveny nést osobní odpovědnost za poskytované služby, ale nezneužívat své pozice a působit pouze jako vysoce kvalifi kovaný oponent, schopný věcnými argumenty vysvětlit a obhájit zájmy města. Předpokladem pro to je ovšem především oboustranná vzájemná otevřenost a důvěra mezi politiky a hlavním architektem, které je zatím po českých luzích a hájích jako šafránu!
OBSAH 01 2008
SLOVO JIŘÍ PLOS TOP REALIZACE 04 HOTEL METROPOL, NÁRODNÍ TŘÍDA, PRAHA / CHAA / MAREK CHALUPA, ŠTĚPÁN CHALUPA, TOMÁŠ HAVLÍČEK, MARTIN RUSINA / RECENZE MONIKA MITÁŠOVÁ / KOMENTÁŘ JAKUB CIGLER PROFILOVÝ ROZHOVOR 26 MICHAL KUZEMENSKÝ / MY ARCHITEKTI REALIZACE 30 RODINNÝ DŮM V KOBYLISÍCH, PRAHA 8 / PETR MALINSKÝ, MARKÉTA HOLNOVÁ / DAM / RECENZE ZDENĚK LUKEŠ 36 RODINNÁ VILA OŘECH, PRAHA-ZÁPAD / IVANA DOMBKOVÁ, ROSTISLAV ČERNÍK 42 TŘI DOMY KWK PROMES, POLSKO / ROBERT KONIECZNY, MARLENA WOLNIK 54 VIADUKTY KNÍNICE A MORDOVA ROKLE / JIŘÍ STRÁSKÝ, LIBOR KONEČNÝ, LIBOR HRDINA SOUTĚŽ 58 REGENERACE CENTRA MĚSTA SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU / CENA PETRA PARLÉŘE / SIMONA FIŠEROVÁ, ADÉLA STŘEDOVÁ REPORTÁŽ 62 KOREJSKÉ OHLÉDNUTÍ / TEXT JIŘÍ KOČANDRLE ARCHITEKTURA PŘED OBJEKTIVEM 66 ZA POMOCI VELMI „SLABÝCH“ EMOCÍ / DUŠAN ŠIMÁNEK / TEXT LENKA LINDAUROVÁ RECENZE 69 SALON OSTRAVSKÝCH ARCHITEKTŮ / TEXT PAVEL HALÍK ANKETA 70 CHYBÍ HLAVNÍ ARCHITEKTI? PUBLIKACE 71 VÝSTAVA VE VÍDNI – RAKOUSKÁ ARCHITEKTURA 20. A 21. STOLETÍ VÝSTAVA 72 AMP ARQUITECTOS, TENERIFE / GJF PRAHA 73 OSKAR A ELLY OEHLEROVI / GA BRNO RECENZE 74 SLAVNÉ PRAŽSKÉ VILY / TEXT RADOMÍRA SEDLÁKOVÁ SOUTĚŽ 75 ROCKHOUSE 2007 SERVIS 76 SUMMARY 80 ENCYKLOPEDIE 81
|