|
Katastrofou a alibistickým útěkem (ospravedlňovaným zmíněnou větou) je to ovšem u zpracování studie a následně projektu, které řeší bydlení pro konečného uživatele. U tzv. „malé architektury“, chcete- -li. Zkrátka u bydlení. U prostoru, kde trávíme spoustu drahocenného času. U prostoru, kde se potřebujeme cítit nejlépe. V prostředí, které musí splňovat všechny naše potřeby a odpovídat našim intimním pocitům. Neexistuje totiž malá a velká architektura, je jen dobrá, nebo žádná.
Dobrá nevznikne bez odpovědnosti, pokory, citlivosti a síly autora. Nevznikne bez schopnosti přečíst a případně korigovat investora. Nevznikne bez „lásky“. Nestačí totiž jen znalost nejnovějších stavebních technologií, statiky, základních pravidel pro dispoziční vazby. Nestačí schopnost zvládnout úřady, vazby na krajinu a případně památkové části. Je nutná také hrdá odpovědnost za poslední detail až do konce. A to nejen za jeho myšlenkové (a tím pádem projektové) vyřešení, ale ideálně i za faktické provedení. Trvat na dobré myšlence a kvalitě až do konce. „Otravné“, trvá to dlouho, nepřináší to slávu… Kdo ví, zda je to ještě architektura, že?
Náš obdiv přitahují objekty z oblasti bydlení, v nichž souvislost všech maličkostí, detailů a nuancí s výsledným celkem autoři nepodceňovali. Bolestně často potkávám klienty, kteří s dobrým pocitem předloží projekt domu, stavební povolení a fotogra. e dokládající započetí hrubé stavby. „Máme pro vás (mnohdy obrovský) prostor, kde se můžete realizovat!“ Většinou maličká nejistota vyznívá z tónu řeči už na tomto počátku. Ale jejich architekt jim přece vysvětlil, že ten zbytek už „vyřeší interiéristi“. V překladu to znamená: „Nechali jsme si zpracovat studii a projekt našeho budoucího životního prostoru, TEĎ tam najděte kouzlo, vtiskněte mu tvář. Záleží nám na prostoru, ve kterém budeme žít.“ Přirozeně. Pokud jsou ale původní projekt a studie zpracovány špatně, zmůže budoucí autor interiéru jen málo, nebo trochu víc, ale za cenu zbytečných vícenákladů. Je lepší vytvořit na počátku skvělou práci než opravovat špatné dílo. Je to nepříjemné a na výsledku to nakonec vždy poznáte.
„Architekt, který nám dům vyprojektoval, interiér už řešit nechce, nebo… neumí.“ Stává se tak (bohužel ještě stále, navzdory 21. století), že investor ve slepé důvěře realizuje za své peníze stavbu díla, které má splnit jeho dlouho vysněné a vymodlené představy, a přitom má neopravitelné vady. Během realizace ale přichází na to, že v jeho hlavě (žel někdy ani v hlavě původního autora) neexistuje přesnější představa o životě uvnitř, o chodu všech funkcí. Je zarážející, že i nad návrhy novostaveb si někdy klient postěžuje, že mu uvnitř nějaká funkce či prvek chybí, ale původní autor řekl, že to jinak nejde.
Ke konci studia na fakultě architektury jsem si jako specializaci vybrala katedru urbanismu. Ze dvou důvodů. Jednak se proslýchalo, že ti schopnější a politicky méně servilní kantoři jsou právě na této katedře – trošku uklizeni. Co na tom bylo pravdy, to dnes nevím, v každém případě zájem většiny studentů byl směrován na „atraktivnější“ obory. Zejména obytné stavby. Druhý důvod přitažlivosti katedry urbanismu? Už tehdy jsem si myslela, že dobrý urbanista může skvěle zvládnout i rodinný dům, i detailní řešení například kuchyně včetně výrobní dokumentace. (Je to přece jen o osvojení a pochopení dalších logických principů, poznání dalších pracovních nástrojů, zásad ergonomie, zorientování se v materiálech, výrobních postupech apod.) V každém případě jsem přesvědčená, že neznatelný přechod mezi interiérem a exteriérem – jejich soulad – je nezbytný.
Předpokládám, že kdo zadá architektovi dílo, očekává harmonický, promyšlený a dokonalý celek. Celek se skládá z toho, co je uvnitř. To uvnitř musí být vynikající, pak i obal může být skvělý. Z výborně zpracovaných dispozic vyplývají i vynikající „hmoty“. Samoúčelná hmota bez dokonale zpracovaného vnitřního prostoru je nesmysl. Drobná, neznatelná nejistota klientů, kteří řešení vnitřního prostoru hledají se zpožděním, vyplývá z toho, že i oni mají podobné „podezření“.
Příliš často jsou ovšem uváděni v omyl (zmíněnou větou „…to vyřeší interiéristi…“) těmi, kteří by je naopak měli varovat, seznámit s postupem a logikou práce architekta už na počátku, zdůraznit důležitost vlastně všeho. Možná to vyzní nedůstojně, ale správná vzdálenost bidetu a toalety ovlivňuje velikost místnosti. Malá vzdálenost je komplikací, velká je nepříjemná. Při projektování domu (lhostejno, zda novostavby, rekonstrukce či vestavby) neexistují malé či nepodstatné otázky. Svět je ale zařízen tak, že vždy budou existovat dobří a špatní lékaři, dobří a špatní právníci, dobří a špatní architekti. Ti dobří musí rozumět celku i všem detailům a nést za ně odpovědnost. Stále více klientů ale – naštěstí, navzdory opakované větě – přichází včas, protože ví, že správná cesta je od „malých“ věcí směrem ven, a zároveň i naopak. Těm, kteří budou umět zpracovat jejich zadání nejcitlivěji a s opravdovým zájmem, bude práce stále přibývat, a naopak.
Vzhledem k vyspělosti naší společnosti (navzdory jakékoliv momentální politické situaci) a především díky fungování nabídky a poptávky jsem optimista. Budou-li přibývat kvalitní práce, resp. celky (a to se přece jen děje), veřejnost bude stále informovanější a jednou přestanu potkávat nejisté (neboli lehce podvedené) klienty, kteří přicházejí pozdě. Vše souvisí se vším.
________________________________________________________
Z obsahu čísla 1-2/07:
REALIZACE
> REKONSTRUKCE A DOSTAVBA ŽELEZNIČNÍ STANICE, OSTRAVA
/ VÁCLAV FILANDR
> JUSTIČNÍ PALÁC, PRAHA
/ VLADIMÍR KRUŽÍK
> RECENZUJE IVANA ČAPKOVÁ
> MECHANIZAČNÍ FAKULTA SLOVENSKÉ ZEMĚDĚLSKÉ UNIVERZITY, NITRA
/ ĽUBOMÍR HOLEJŠOVSKÝ, JURAJ POLYÁK, MILAN CSANDA
REKONSTRUKCE
> ROOSEVELT 7/8, BUDAPEŠŤ
/ GÁBOR TURÁNYI, ISTVÁN SIMON, BENCE TURÁNYI
URBANISMUS
>BERLÍN – USMÍŘENÍ MODERNITY A TRADICE
/ DAVID MATEÁSKO
REALIZACE
> HOTEL BIOGRAF, PÍSEK
/ ZBYNĚK SKALA
> SHOWROOM FIRMY USSPA
/ JAKUB ŽIŠKA
> RODINNÝ DŮM V ŘEVNICÍCH
/ LADISLAV LÁBUS, NORBERT SCHMIDT
> SLOVO UŽIVATELE PETR SKLENKA
> RODINNÝ DŮM V KOPŘIVNICI
/ KAMIL MRVA
> LÁVKA V KORUNÁCH, BONSECOURS, BELGIE
/ STÉPHANE MEYRANT
PROJEKT
> OBSERVATOŘ S UBYTOVÁNÍM, NAZCA, PERU
/ DALENA ČERMÁKOVÁ, VÍT ČERMÁK
INTERIÉR
> SILVIE UNDERWEAR, ZLÍN
/ MICHAL KUTÁLEK
> GALERIE MIELE, PRAHA
/ PETR KOLÁŘ, ALEŠ LAPKA
> PROJEKT FUEL
/ LIBOR LACINA, LUKA KRIŽEK, ELENA LACINOVÁ
> EXPOZICE SAKRÁLNÍHO UMĚNÍ BRNĚNSKÉ DIECÉZE VITA CHRISTI
/ TOMÁŠ RUSÍN, IVAN WAHLA
OSOBNOST
> PAVEL JANÁK
/ VENDULA HNÍDKOVÁ
PROFIL
> PŘÍBĚH PŘÁTELSTVÍ NOGUCHI & FULLER
/ EVA HEYD
ROZHOVOR
> ZÁSNUBY ČESKÉ A JAPONSKÉ ARCHITEKTURY – SHIGERU UCHIDA
/ JAROMÍR POHAN
REPORTÁŽ
> XII. KONGRES TICCIH 2006 V TERNI A ŘÍMĚ
/ LENKA POPELOVÁ
> TŘETÍ MĚSÍC V LONDÝNĚ
/ ADAM GEBRIAN
SOUTĚŽ
> NOVÝ DOMOV 2006
> CZECH DESIGN AWARDS
ECHO
ROZHOVOR
> OLEG HAMAN O GRAND PRIX OA
/ JULIUS MACHÁČEK
VÝSTAVA
> SALON DŘEVOSTAVEB ´07
/ PAVEL HORÁK
RECENZE
> ČESKÉ BYDLENÍ – DOMY
/ PAVEL HALÍK
> KALEIDOSKOP TVARŮ
/ MIROSLAV ŘEPA
> O FUTURE SYSTEMS
/ IVAN MARGOLIUS
> MODERNÍ ARCHITEKTURA STŘEDOČESKÉHO KRAJE
/ PAVEL HALÍK
VÝSTAVA
> ČESKÝ ARCHITEKTONICKÝ KUBISMUS
/ ZDENĚK LUKEŠ
PROFIL
> JAROSLAV KADLEC
/ DANIELA KARASOVÁ
SERVIS
SUMMARY
|